Na svátek sv. Alžběty Uherské nám v oraci Církev předkládá prosbu o to, abychom "štěstím světa pohrdli a věčně se radovali z útěchy nebes". Tento ryze katolický postoj vycházející ze zdravého realismu je v naprostém rozporu s mentalitou Bergoogliova pamfletu Amoris laetitia.
Čtyři kardinálové Walter Brandmüller, emeritní předseda
Papežského komitétu historických věd, Raymond Leo Burke, patron
suverénního maltézského řádu, Carlo Caffarra, emeritní arcibiskup
Bologně a Joachim Meismer, emeritní arcibiskup Kolína n. R. se na Bergooglia obrátili se žádostí o odpověď na jejich dubia a ptají se: Ztratilo svou platnost předchozí Magisterium, založené na Písmu svatém a Tradici církve?
Na takový dotaz pochopitelně Falešný prorok nemůže odpověďt NE, ale buď bude mlčet, nebo se zřejmě uchýlí k modernistckým floskulím o živé dynamické tradici jak tento neomodernstcký pojem užil mj. Jan Pavel II. v motu proprio Ecclesia Dei. Otázka je to v pravdě prekérní.
Je jistě dobré, že ofcielní prelátí přicházejí na to, že ani papež nemá autoritu k převracení tradice Církve, jen je třeba být důsledný a nezastavit se u . přikázání, ale začít tím prvním a přiznat si, že na počátku tohoto marasmu stojí jedovatý 2. vatikánsý koncil s jeho náboženskou svobodou, synkretismem, kolegialitou, hoministickým budovatelstvím a pochybnou subsistit ecclesiologií.
Jak uvádí server www.lumendelumine.cz : Ve Vatikáně koluje pozorně studovaný dokument Arnalda Xaviera da Silveiry : Teoretická hypotéza o heretickém papeži,
kterou v červnu vydal nakladatel Marco Solfanelli z Chieti. Iniciativa
čtyř kardinálů je součástí procesu odporu a je zatím jeho první fází.
Vývoj uvidíme v následujících měsících. ( Zdroj: http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=ohlasy-na-kardinalska-dubia ).
Možná poprvé v dějinách bude třeba rozhodnout, zda je možno deklarovat uprázdnění stolce pro notorickou herezi, najde-li se k tomu dost odvážných prelátů, které koncilní (de)formace nepřipravila o rozum a Víru , a mohlo by to přinést nejen katarzi, ale i otevřené schisma, které by koncilní sekta pravděpodobně vyvolala.
Dle kanonického práva totiž ztrácí úřad ten, kdo veřejně odpadne od katolické víry (srv. CIC can. 194, 2°), nicméně odstranění musí vykonat příslušný představený a v případě konkludentní resignace papeže není určen právní institut, který by takového heretika odstranil.
V každém případě je potěšující, že na rozdíl od proradného +Fellaye FSSPX jsou shora uvedení kardinálové ochotni riskovat vlastní osobní potíže a otevřeně se Bergoogliovým eskapádám postavit.
Jinou otázkou je, zda by vyřešení problému Bergooglio mohlo vést v konečném důsledku k zahájení restaurace, nebo spíše k reinstalaci koncilního konservativismu ratzingerovského střihu.
Komentáře
Okomentovat