Reakční pozorovatel vyrazil vlakem na pochod pro život a již ve vlaku se setkal se svými současníky. Chraplavým hlasem se ve vagonu ozývala samička homo sapiens a prozpěvovala "ta hloupá noc končí a mír je mezi náma" svým falešným, hrubým a primitivním hlasem. To to pěkně začalo. Se špetkou naděje jsem dorazil na Klárov, kde to vypuklo. Pochod již před tím uvedený ceremonií NOM v katedrále sv. Víta (na níž se katolík neúčastní) měl vyrazit což uvedlo sólo na bicí a následovalo bubnování ke kterému již chybělo jen natřásání se černochů v rytmu savany. Pouze několik otylých náhodně procházejících ženštin v elasťákách napasovaných to pochopilo správně a patřičně se začaly vlnit tak jak je to zvykem v pralese. Zatímco pochod sám je aktivitou Bohulibou a potřebnou, kultura savany mi připoměla dnes již proslulý článek Afrika v nás . Pozitivní myšení a pokleslá popkultura na pochod pro život nepatří. Závěrečné požehnání kardinála Duky, které neopomnělo vyzdvihnout
Revue Reakčního pozorovatele