Uklizením kardinála Burkeho z Říma si Falešný prorok moc nepomohl, neboť se tento kardinál a ještě několik dalších nenechalo zadupat a položilo Bergoogliovi závazné otázky tzv. dubia , které ho přivedly do úzkých, proslýchá se, že se zlobil, a čeká se jak na otázky stran svého podezření z hereze odpoví.
Již to nejsou sedisvatkantistické plátky, sedevakantističtí biskupové či jiná uskupení mimo oficielní strukturu, ale jsou to kardinálové, kdo se - což je potěšující - odvážili zdvihnout hlas na obranu katolického dogmatu.
Ačkoliv se jedná o početní menšinu, která se rudému papeži snaží katolicky oponovat, je z toho koncilní sekta na prášky. Bergoogliův Antonio Spadaro dokonce autory dubií, legitimních to dotazu Apoštolskému stolci na něž je třeba odpovědět, nazval "červy" s odkazem na Pána Prstenů.
Kardinál Burke se nechal slyšet: »pokud se nedostaví odpověď na sporné body, řekl bych, že bude třeba zvážit akt formální nápravy těžkého bludu. V tradici církve existuje možnost nápravy římského papeže, i když je to velmi zřídkavá okolnost«. Co si lze pod tím představit, Reakční pozorovatel neví, leč jeví se nepravděpodobným, že by menšina prelátů riskovala otevřené schisma prohlášením, že se Bergooglio sám pro notorickou herezi konkludentně vzdal Apoštolského stolce. V této věci je třeba se nechat překvapit.
Co však můžeme už dnes je, stejně jako po vítězství Donalda Trumpa ve volbách na presidenta USA, bavit se nervozitou koncilní humanistické sekty, která začíná kvičet, jak podvinče před řezníkem.
Komentáře
Okomentovat