Kardinál Müller potvrdil, že jeho kongregace nemůže odpovídat na otázky čtyř kardinálů bez výslovného pověření od papeže. Prohlásil současně pro agenturu kathpress, že Amoris laetitia nemůže být v žádném případě vykládána v rozporu s neporušitelnou naukou církve. (Zdroj: http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=jednoznacny-postoj-prefekta-kongregace-pro-nauku-viry ).
Nutno konstatovat, že ačkoliv se tváří v tváří cirkusu Bergooglio může Müller jevit jako reakční kontrarevolucionář, je to provařený heretik, který popíral dogma o fyzickém panenství Bohorodičky po porodu a Reakčnímu pozorovateli není známo, že by své bludy odvolal a dostal dispens od irregularity vzniklé notorickou herezí.
Tací pak mají tzv. konservativní katolíky uchlácholit, že to ještě v Římě není totálně v hajzlu a ač je Bergoogliáš s jednou plící (jako had) papežem, patří jen k extrémní boffácko - kasperovské menšině utiskující zdravé síly.
Ratzingeriánský kejkl o hermeneutice kontinuity zkouší Müller aplikovat i na Bergoogliovu exhortaci Amoris laetitia , ačkoliv je tato snaha podobně trapná, jako když si pes honí vlastní ocas. Bergooglio se ostatně jasně vyjádřil, jak své výzvy v exhortaci myslel a rozhodně o žádnou kontinuitu nešlo.
V záplavě legitimní kritiky hájící nerozlučnost manželství poněkud zapadlo, že v exhortaci Bergooglio bagatelizuje učení Casti connubii o podřízení manželky manželovi jako společnice a v čl. 156 demagogicky a poplatně feminismu hlásá s odvoláním na jiného hlasatele loupežného Druhého Vaticana Jana Pavla II.:
Proto je vhodné vyhnout se jakékoli nevhodné interpretaci listu Efesanům, kde se požaduje, „ať jsou ženy podřízeny svým mužům“ (Ef 5,22). Svatý Pavel se tady vyjadřuje v kulturních termínech té doby. My však nemáme přijímat kulturní háv, nýbrž zjevené poselství, které vládne celku této perikopy. Vraťme se k moudrému výkladu svatého Jana Pavla II.: „Láska vylučuje jakýkoli druh podřízenosti, kvůli níž by se manželka stala služkou nebo otrokyní manžela [...] Společenství nebo jednota, kterou mají oba vytvářet skrze manželství, se uskutečňuje prostřednictvím vzájemného sebedarování, jež je zároveň vzájemnou podřízeností.“[162] Proto se také říká, že „muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo“ (Ef 5,28).Je jasné, že na rozdíl od islámu, který lžisvětec Wojtyla uctil políbením Koránu, nehlásá a nehájí sv. Pavel (údajně kulturně podmíněné) zotročení manželky ani roli manželky jako služky, ale jde o podřízené postavení avšak společnice, jak se můžeme dočíst v Casti connubi Pia XI.; její podřízenost je však práva přirozeného a Zjevení toto právo potvrzuje aniž by se jednalo o kulturní podmíněnost, jak Bergoogliovo svinstvo předkládá. Rozvrat rodin feministickými bludy zde nachází další živnou půdu.
Máme-li se vyvarovat osudu zbolševizovaných makaků, je třeba neskočit na lep koncilnímu konzervativismu, který se zde snaží tvářit jako alternativa bergoogliánskému obratu. Již dříve jsme poznamenali, že jde o hru na hodného a zlého policajta.
Komentáře
Okomentovat