Na svátek svatého Martina jsem kupil knížku Duchovních cvičení sv. Ignáce z Loyoly a na nádraží se krátce začetl. Chvála zdravého rozumu a střízlivého rozlišování by velmi pomohla všem těm, jejich mozek pokrylo Bergogliovo liberální hovno falešného milosrdenství.
Čtení v matutinu ze svátku sv. Martina nám staví před oči umírajícího světce, odpovídajícího zjevujícímu se Ďáblovi: Quid inquit, astas, cruenta bestia? nihil in me funére reperies. Zažil snad světec dnes často připomínaný zážitek blízké smrti s laskavou nesoudící postavou, které je jedno jak člověk žil, jen jí jde o lásku bez výhrad? V každém případě musel sv. Martin skutečně rozlišovat a nečíst Františkova moudra, aby dokázal říci peklu ne, cesta Bergogliova pseudomilosrdenství je naopak Ďáblo cesta setrvávání v hříchu s opovážlivým spoléháním na milosrdenství Boží.
Komentáře
Okomentovat